Rok 2017

Zřejmě nikdy jsem necítila potřebu vědět všechno nebo vlastnit co nejvíce. A od doby, co si žiju ve vlastní domácnosti, každým rokem cítím silnější potřebu mít doma jen to, co opravdu využíváme. Na sklonku roku 2016 jsem si se zájmem pořídila knihu od zerowaste guru Bey Johnson. Radí v ní lidem, jak zjednodušit domácnost a šetřit tak nejen přírodu, ale také zdraví své rodiny nebo volný čas. Během čtení jsem dost často kývala hlavou, protože spoustu jejích nápadů jsme si už v tomto duchu žili po svém. I přesto mě kniha dokázala nakopnout k tomu, že dělat můžeme mnohem víc a přitom to naši pohodlnost neohrozí.

V průběhu roku jsem změny u nás doma vnímala jen mlhavě, pořád se mi zdálo, že toho dělám málo. Ale díky vánočnímu bilancování jsem si uvědomila opak. Postupné je přirozenější. Takže o čem byl náš rok 2017?

• Najeli jsme na nákup v bezobalových prodejnách. Přestože žijeme daleko od Prahy, máme celkem výhodnou pozici i důvody k návštěvě měst jako je Olomouc, Zlín a Nový Jičín. Tam všude už bez bezobaláče byly nebo v průběhu roku vznikly. Mám velkou radost, že cit pro šetrnější život na naší planetě vnímá určitý počet lidí i v těchto našich končinách.

• Přestali jsme si domů nosit igelitové sáčky, podařilo se nám snížit jejich množství ve spíži přibližně o 80 % a všeobecně je vědomě využíváme mnohem méně. Že je ale přestaneme používat úplně si nyní nedovedu představit. Nu ale kdo ví, co bude zítra?

• Začali jsme zamrazovat (nesnězené jídlo, sezonní ovoce a zeleninu, maso) do sklenic a opakovaně použitelných plastových krabiček. Skleničky jsou parádní. Jediné pravidlo vedoucí k úspěchu je neplnit po okraj!

•  Začala jsem (si) vážit odpad, který jako domácnost vyprodukujeme. Tohle byla ze začátku spíš výzva, zda vůbec vydržím celý rok před vynesením odpadkových košů zvážit jejich obsah. Výzva splněna a účel naplněn, dokonce mě to začalo bavit a automaticky jsem najela i na letošek. Třídíme naše odpadky na papír, plast, kov, sklo, hliník, termopapír a biodpad. V roce 2017 vycházelo vynášení odpadků jednou týdně. Máme spočítáno, kolik jsme vyhodili! Pro 2018 si přeju, aby stačilo vyprázdnit koše jednou za 14 dní. Řeč je o kyblíku na plast a papír, ostatní nám trvají déle. 
• To, co z potravin jde a chce se mi, dělám sama. Poprvé kvašenou zeleninu, také zavařeniny, sirupy a likéry, pyré, sušené houby i ovo-zel, kořeni, čaje, nudle nebo taky kvaskovy chleba.. rozhodně se mi nevyplatilo se do těchto věcí pouštět s donucením. Chce to radost, jinak se stáváte otrokem svých tužeb. Třeba k výrobě jogurtů jsem se zatím neodvážila, přestože jich sníme asi tak kilo týdně.

• V kosmetice a drogerii jsme myslím dosáhli maxima naší domácnosti. To znamená, že z téhle oblasti do směsného odpadu od nás putují dvě, max. tři prázdné tuby zubní pasty. Líp to aktuálně neumíme.

• V průběhu celého roku jsem objevila několik míst ve svém okolí, kde lze nakupovat výrobky do vlastních obalů a poctivě je hlásila k přidání do téhle úžasné mapky, která sdružuje bezobalové nakupování na jednom místě.

• Pravidelně kontroluju šatník svůj i dcerky (do mužova nesahám), kuchyňskou výbavu, naplnění špajzu, množství hraček a jiných bebechů (jak by řekla moje mamka) a opravdu kriticky udržuju jejich početní stav na minimální hranici. Mám už v sobě zabudovaný alarm, který mi jednou měsíčně nedovolí dělat něco jiného, než třídit a redukovat. Zbavování pro město je očistný proces.

Pevně věřím, že za rok touto dobou se budu moct pochlubit dalšími pokroky a odhalit naše vychytávky.